Po více než 10 letech byl ukončen soudní a daňový spor, ve kterém jsme zastupovali našeho klienta – obecně prospěšnou společnost. Nejvyšší správní soud totiž vyjádřil právní názor, že věc je již prekludována a Odvolacímu  finančnímu ředitelství tak nezbylo nic jiného, než dodatečné platební výměry vydané na základě daňové kontroly zrušit a to přesto, že ve věci nebylo meritorně rozhodnuto. Dle našeho názoru však z jednotlivých rozsudků lze dovodit určité závěry, které jistě budou zajímat každého, kdo přijímá podporu z veřejných zdrojů. Předmětem sporu totiž bylo uplatnění odpočtu DPH za 1., 3. a 4. čtvrtletí 2006 při realizaci dotovaných projektů.

Náš klient v rámci projektů, na jejichž realizaci obdržel dotaci, uplatňoval u specifikovaných přijatých zdanitelných plnění plný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, ačkoli v době realizace projektů s ohledem na dotační podmínky uskutečňoval (dle názoru správce daně) plnění bez úplaty a až po skončení doby realizace projektů přijatá plnění využil také pro uskutečňování zdanitelných plnění uvedených v § 72 odst. 2 zákona o DPH. V roce 2009 proběhla u klienta daňová kontrola, a finanční úřad označil plnění poskytovaná bezúplatně v rámci projektů za „plnění uskutečněná v rámci ekonomické činnosti poskytnutá bez úplaty“. Následně na základě analogické aplikace § 72 odst. 5 neuznal nárok na odpočet v plné výši, ale stanovil jej koeficientem v poměru plnění bez úplaty (na základě dotovaných projektů) ke všem zdanitelným plněním za podnik jako celek.

Proti následně vydaným dodatečným platebním výměrům jsme se odvolali a Krajské finanční ředitelství zvýšilo dodatečně doměřenou daň výrazně v neprospěch našeho klienta, neboť koeficient vypočítalo podle jednotlivých projektů a nikoliv podle celkového poměru za podnik. Ve svém rozhodnutí Krajské finanční ředitelství zdůraznilo, že ve fázi realizace projektů náš klient neuskutečnil žádná zdanitelná plnění. Dodalo, že realizace projektů, na které náš klient obdržel dotace, nebyla činností vykonávanou za účelem dosažení příjmů, a to s ohledem na dotační podmínky, které zapovídaly v souvislosti s realizací projektů dosažení příjmů. Až po realizaci projektů náš klient uskutečnil úplatná plnění, což dle názoru KFŘ představovalo náhodné užití výstupů projektů, které nelze považovat za soustavnou činnost. Činnost našeho klienta tedy nepovažovalo KFŘ ani za počáteční přípravu ekonomické činnosti.

Proti Rozhodnutí KFŘ jsme podali žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ho zrušil a věc předal k dalšímu řízení Odvolacímu finančnímu ředitelství. OFŘ následně podalo kasační stížnost.

Případ tak doputoval až k Nejvyššímu správnímu soudu, který v rozsudku 9 Afs 36/2013 – 29 vyslovil několik důležitých závěrů:

Poskytnutí  dotace na určitou činnost nemá samo o sobě na výši daně z přidané hodnoty uplatněné příjemcem dotace u následně přijatých zdanitelných plnění žádný vliv. Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci své ekonomické činnosti výlučně na činnost podléhající dani, pak plátci vzniká plný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu, i kdyby mu poskytovatel dotace uhradil přijatá zdanitelná plnění ze sta procent.

– Posouzení, zda přijatá zdanitelná plnění byla získána pro ekonomickou činnost, je základní skutkovou otázkou, která má být posouzena ve světle všech okolností posuzovaného případu.

– Ekonomická činnost může sestávat z řady po sobě následujících jednání, mezi nimiž mohou být i přípravné úkony či nabytí provozního majetku.

     Nejvyšší soud dále vyjádřil názor, že krátit nárok na odpočet podle § 75 nebo § 76 zákona o DPH lze pouze v případech výslovně tam uvedených a nelze tak ani v našem případě uplatňovat analogii..Pro takový postup neexistuje opora v zákoně. Z uvedeného důvodu byl pro nepřezkoumatelnost zrušen i rozsudek Krajského soudu v Plzni a bylo současně zrušeno i rozhodnutí Krajského finančního ředitelství a věc byla předána Odvolacímu finančnímu ředitelství.

Tento orgán opět změnil původní rozhodnutí v neprospěch našeho klienta a bez dalšího dokazování nepřiznal v daném případě žádný nárok na odpočet daně.  Proto byla podána opět žaloba ke Krajskému soudu v Plzni, který samozřejmě Rozhodnutí OFŘ zrušil pro nepřezkoumatelnost a OFŘ neuspělo ani s následně podanou kasační stížností. Důvodem bylo to, že OFŘ nerespektovalo právní názor NSS, který konstatoval, že pro řádné odůvodnění otázky, zda se náš klient pohyboval v rámci ekonomické činnosti, je nutné provést hodnocení konkrétních skutkových okolností  případu. Náš názor se tak finančním orgánům nepodařilo vyvrátit a případ byl prekludován, neboť soudní řízení bylo zahájeno až po nabytí účinnosti daňového řádu.

Je však zcela zřejmé, že finanční orgány nemají v otázce přijatých zdanitelných plnění při poskytnutí dotace zcela jasno. Nabízíme proto pomoc každému, kdo se ocitne v podobné situaci.

 

 

 

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *